Ivan Benda

V prvním čísle loňského ročníku Vozíčkáře jsem psal o tom, jak stavět základy přivolání psa na výchově a dobrém vzájemném vztahu. Jenže tak hezky jednoduše to často nefunguje v náročnějších situacích, kdy je pes zaujatý něčím jiným, novým a zajímavějším, než je psovod. Nebo jsou případy, kdy se z nějakého důvodu vybudování pevného vzájemného vztahu úplně dobře nepodaří. V té chvíli musí přijít na řadu opravdový cílený výcvik přivolání, pokračování jen výchovou by už asi nestačilo. Jednou z možností, jak dopřát psovi na procházkách dostatek volnosti a při tom ho mít neustále pod kontrolou a přivolání zlepšovat, je nácvik přivolání na dlouhém vodítku.

Jako pomůcku k tomuhle výcviku si pořiďte provaz asi 15 - 20 metrů dlouhý s karabinou na jednom konci. Na provaz přivažte ve vzdálenosti tak 5 metrů od volného konce kousek hadru jako vlaječku, upozorňovadlo pro vás, a na zbylých zhruba pěti metrech ke konci udělejte tři nebo čtyři uzly. Kupované stopovací vodítko není na nácvik přivolání úplně vhodné, protože bývá jen deset metrů dlouhé, a to je pro rychlejší psy dost málo. Navíc bývá z plochého popruhu, což není dobré, když budete chtít zastavit odbíhajícího psa nohou. Ploché vodítko se k zemi špatně přišlapává, projede vám pod nohou a pes frnkne do dáli.

Až budete mít dobré dlouhé vodítko připravené, na příští procházce ho psovi připněte, a od té doby ho musí nosit na procházce VŽDY, dokud se nenaučí přivolání podle vašich představ. Nikdy by se vám nemělo stát, že vám pes uteče bez vodítka a bude nepřivolatelný. Každý takový případ by vás vracel ve výcviku o kus zpět.

S vodítkem se pracuje následovně. Můžete ho zpočátku držet v ruce, zhruba v místě hadrového praporku, a zbytek vodítka nechat spadnout na zem, nebo můžete hned od počátku nechat psa vodítko volně tahat za sebou po zemi a do ruky ho budete brát jen někdy.

V každém případě je pro vás důležitý okamžik, kdy je pes už tak daleko od vás, že by brzo šňůru napnul, nebo by vás na zemi minul praporek. Nečekejte, až se pes od vás vzdálí na celou délku vodítka, ale zavolejte na něj povel k přivolání už teď. Pokud poslechne, obrátí se a vydá se k vám, nechte vodítko vodítkem a psa chvalte a dopřivolejte tak, jak jsem popsal v prvním dílu článku.

Pokud pes neposlechne na přivolání, běží stále pryč a vy máte vodítko v ruce, povel neopakujte, stiskněte jen víc vodítko a těsně před tím, než by pes vodítko napnul jím škubněte. Psa jen zastavte, otočte k sobě a upozorněte, že po něm něco chcete. Vodítkem ho nepřitahujte, byl by to zbytečný krok zpět, protože už máte něco nacvičeno od dřív, a tohle je vaše chvíle - zastavil se, upozornili jste na sebe a pes ví, že je pod vaší kontrolou - tak ho přivolejte, jak nejlépe umíte. Zase jásejte, volejte, nabízejte hračku nebo pamlsek, on přijde.

Pokud jste vodítko nedrželi v ruce, ale jen kolem vás projel po zemi hadrový praporek, prostě jen na vodítko šlápněte. Teď se vám budou hodit ty uzly, jeden z nich se vám zastaví pod nohou a pes dostane od vodítka přesně takový škubanec, jaký odpovídá rychlosti jeho útěku od vás. A zase je tohle vaše chvíle - přivolávejte, chvalte, vydejte ze sebe to nejlepší, ale psa vodítkem nepřitahujte. Musí přijít sám.

Vždycky přivolání docvičte do konce. Když se k vám pes vydá, začněte před ním couvat pryč, nabízejte mu odměnu a když přijde na metr od vás, zastavte se a s povelem „sedni“ dejte pamlsek nad jeho hlavu. To ho přiměje si sednout. Ještě můžete druhou rukou chytit vodítko těsně u karabiny a psa si přidržet, v budoucnu se vám tenhle zvyk může hodit.  Ze začátku  chvíli předsednutí moc neprotahujte, psa pohlaďte, ještě jednou pochvalte, dejte mu pamlsek (v tomto pořadí) a v zápětí mu dejte zase „volno“. Ať se jde znovu proběhnout.

Takhle pak cvičte po celou procházku. Jakmile se pes vzdálí na vzdálenost od karabiny k praporku, už volejte a pracujte se šňůrou. Pes by nikdy neměl vyběhnout z oblasti vaší kontroly, proto máte za praporkem ještě zhruba pět „bezpečnostních“ metrů šňůry, které se vám budou hodit, když vám vodítko vypadne z ruky, nebo ho na poprvé nezašlápnete.

Jestli se vám stane, že pes přeci jen vyběhne z dosahu vodítka, nepanikařte, v tu chvíli na něj nevolejte, jen klidně jděte za ním, dokud konec vodítka nedostihnete a teprve potom udělejte další přivoláni. Pes si vůbec nevšimne, že chvíli bylo něco jinak..

Během krátké doby tak psa přesvědčíte, že je neustále pod vaší kontrolou a bude se spolehlivě vracet. V téhle fázi výcviku udělá hodně psovodů základní chybu - dlouhé vodítko psovi odepnou ve víře, že už bude přivolání fungovat navěky. Ale dopadne to většinou jinak. Pes není hloupý a jakmile si uvědomí, že už není pod přímou kontrolou psovoda, zkusí to zase postaru a zmizí vám někam pryč.

Správný postup proto je vodítko neodepnout hned, ale jen ho zkrátit, třeba na polovinu. Tím se změní i vaše taktika. Teď už psa necháte odbíhat z dosahu kratšího vodítka, a budete ho přivolávat jen, pokud si budete jisti, že přijde, nebo když si dojdete pro konec vodítka a předvedete mu, že je stále pod kontrolou. Pes při téhle taktice totiž nebude schopen rozlišit, že už není pod kontrolou vodítkem stále, ale jen někdy, protože vodítko už nemá dvacet metrů, ale třeba jen deset. Z jeho pohledu se tak vlastně nic nezmění a přivolání bude fungovat správně dál.

Až vám nová taktika přejde do krve, můžete pokračovat v postupném zkracování vodítka. Nakonec pes bude za sebou tahat třeba jen metr šňůry, ale poslušný bude pořád stejně. Teď se vám může hodit zvyk chytit vodítko do ruky, když před vámi pes předsedne a vy ho chválíte. I metrové vodítko tím pokaždé psovi připomenete a všechny souvislosti s ním. 

Pokud si váš pes někdy při běhu na vodítko šlápne, nelitujte ho pro to, pracuje to pro vás. Každé takové šlápnutí mu totiž opět připomíná vodítko na krku a tím pádem i vás a váš vliv na něj.

No a na úplném konci výcviku odepnete i ten zdánlivě zbytečný kousek vodítka, který psovi ještě zbyl. Kdy to udělat, poznáte v té době už zcela jistě citem sami. A k tomu vám držím palce.